Děti jsou sice zlatíčka, mají ale dny, kdy jednoduše neposlouchají. Jakmile dítě rodiče neposlechne nebo dělá neplechu, většina milujících rodičů přistupuje k trestu. Zastávají totiž názor, že neuposlechnutí si vyžaduje trest, jinak by dítě nepochopilo, že něco udělalo špatně. Opravdu jsou ale tresty potřeba?
Odborníci mají v tomto případě trochu opačný názor. Podle nich totiž trest vede akorát tak k tomu, že v dítěti vzroste potřeba se mstít. Mstít se přitom může nejen rodičům, ale i svým sourozencům.
Trestání u dětí nefunguje
Podle několika známých psychologů trestání u dětí nemá sebemenší smysl. Dospělý sice chápe, proč trest přišel a co měl dítěti naznačit. Dětské myšlení ale podstatu trestu pochopit nedokáže. Místo toho, aby se potrestané dítě cítilo provinile, že udělalo něco, co nemělo, jeho představivost ho nutí k tomu, aby se cítilo ublížené a toužilo po odplatě.
Děti trest vnímají jako důvod k nenávisti, vzdoru, pocitu méněcennosti či potřebě se pomstít. A přesně tohle přece není ta reakce, kterou od dítěte očekáváme, když ho za něco potrestáme.
20 výchovných na holou ještě nikomu neublížilo. Opravdu je tomu tak?
Možná jste se i vy, ještě jako úplně malé děti, od svých rodičů či prarodičů za různé neplechy nebo neuposlechnutí dočkali trestu v podobě 20 výchovných na holou. A možná jste u toho dokonce slýchávali, že dostat na holou ještě nikomu neublížilo. Opravdu je tomu ale skutečně tak?
V České republice jakožto v jedné z mála zemí v Evropské unii není zakázáno používat na dětech tělesné tresty. To nás ale neopravňuje k tomu, abychom své děti tloukli, byť jsme přesvědčeni, že je to výchovné a že to děláme v jejich zájmu.
I na tohle totiž mají psychologové jasný názor: fyzické tresty mohou na dítěti zanechat doživotní následky. Nemluvě o tom, že jakmile dítěti věnujete pár výchovných na zadek, povede to akorát tak k tomu, že vás ten okamžik přestane mít rádo, místo toho, aby si uvědomilo, že pravděpodobně udělalo něco, za co se na něho zlobíte.
Trest má smysl jen tehdy, když ho dítě pochopí
Trestat dítě má smysl pouze tehdy, pokud je dítě schopné pochopit, proč bylo potrestáno a zároveň je schopné si uvědomit, co má příště udělat pro to, aby již žádný trest nepřišel.
Rodiče by si měli sáhnout do svědomí, zda své děti mnohdy nesmyslně netrestají – za nesmyslný lze trest považovat tehdy, pokud dítěti jednou porušení pravidel povolíte a jindy ho za to potrestáte. Tehdy veškeré trestání pozbývá svého smyslu a výchovný efekt se míjí účinkem.
Najděte jiné řešení, nežli trestání
Snad každý rodič se svým dítětem zažil situaci, ve které ho dítko vytočilo. Co třeba tehdy, kdy si vzalo pastelky a pomalovalo s nimi zeď v obývacím pokoji? Pohled na počmáranou zeď dokáže každého rodiče vytočit do běla.
Místo toho, abyste své dítě potrestali, zkuste to udělat jinak. Co mu místo trestu nebo několika výchovných ran na holou říci, že najdete papír, na který by dítě mohlo malovat místo toho, aby si svou kreativní dovednost vyvíjelo na nevinné zdi v pokoji?
